Už asi 8 let učím na Ostravské univerzitě zahraniční studenty. Po menších i větších kulturních faux pas, kterých jsem se za ty roky dopustila, mě smíšené skupiny stále nepřestávají překvapovat. A rozdíly mezi studenty různých zemí jsou v zimě vidět ještě více.

S trochou nadsázky a totálním respektem ke všem kulturním zvykům… jak se teď cítím při své výuce na Ostravské univerzitě?

Výuku zahraničních studentů ze všech koutů světa miluji, protože člověku opravdu rozšíří množství pohledů na svět. Až zjistí, že všechno je jenom o kultuře a není žádná jedná správná varianta pro všechny. A není to jen o smrkání nebo žvýkání žvýkačky, což je před českými studenty v pořádku, ale u mezinárodní skupiny se smrká jen tajně za katedrou.

Letos tradičně mám nejvíce studentů z Jižní Koreje, Španělska, a do toho pár Čechů, resp. Češek.

Korejci zásadně sedí celou lekci v bundách, sundají si je, až když opravdu mají tancovat. Když jsem je vyzvala, že si mohou sundat bundy a udělat si pohodlí, nechápavě na mě koukali. Vedle toho české studentky sedí v crop topu.

Korejci zásadně v zimě nenosí čepice, šály ani rukavice, maximálně taková ta chlupatá „sluchátka“. Z českých kulichů mají malý módní infarkt.

Čeští a španělští studenti si vesele dolévají vodu z vodovodu do opakovaně použitých petek. Korejští studenti v zimě studenou vodu nepijí a striktně usrkávají jen ohřátou vodu z termosky.

Výuka takovýchto skupin studentů je velmi obohacující a moc za tu možnost děkuji.

A kdybyste chtěli, ať Vám o svých zkušenostech s didaktikou mezinárodních skupin přijdu povykládat, napište, ráda se s Vámi podělím. 🙂